Okrsková soutěž Týnec u HD 2013

26. 5. 2013

Letošní okrsková hasičská soutěž se konala u příležitosti oslav 70. výročí založení sboru dobrovolných hasičů v naší obci. Jejímu začátku předcházel průvod obcí, který směřoval k památníku padlých za 1. světové války. U něj byl položen věnec, zahrána státní hymna a proneseno pár slov. Musím se zastavit u toho položení věnce, protože to bylo provedeno úplně ukázkově. Kluci neponechali nic náhodě a nácvik se jednoznačně vyplatil. Průvod poté pokračoval dále k hřišti V Cihelně. Mezitím však ještě minul nádherná historická vozidla z období druhé světové války, které do Týnce přivezli na pozvání našeho sboru a hlavně zásluhou Pavla Štípka jejich nadšení majitelé. Ti u nich také stáli čestnou stráž, což ještě více umocnilo celý pietní akt, který se před pár okamžiky u pomníku odehrál. V Cihelně bylo již vše připraveno ke konání samotné soutěže. Na svých místech byli i obětavý jedinci zajišťující výdej nejrůznějších druhů občerstvení. Klobásy, uzené, sekaná, točila se Strakonická „jerenácka“ jak křen a mnoho dalšího. Soutěž nám začala nástupem zúčastněných družstev kolem druhé hodiny odpolední. Celkem zde bylo sedm družstev mužů, tři družstva žen a mladí Soptíci z Malého Boru. Samotnému začátku disciplín předcházelo udělení medaile za příkladnou práci našemu sboru, kterou přebral náš starosta s velitelem z rukou náměstkyně starosty OSH v Klatovech paní Králové a člena výkonného výboru OSH Antonína Zelenky. Pikantností je, že paní Hana Králová je rodačkou z Týnce z rodiny Petra Bláhy, který byl prvním poválečným starostou naší obce. Pak již proběhlo rozlosování a soutěž mohla začít. Do kroku nebo spíše do běhu nám hrála skupina Narychlo, které jsme připravili krásné kryté pódium na valníku. Soutěž začala štafetou 4 x 100 m. My jsme poskládali to nejsilnější, co jsme měli k dispozici. Jeden čtyřicátník, ale sportovec tělem i duší, jeden skoro čtyřicátník, sportovec po operaci kolene, jeden třicátník s policejním výcvikem a jeden skoro třicátník mající sedavé zaměstnání :-) Nicméně, kluci do toho dali všechno a štafetu jsme díky nim vyhráli. Okrajově se zmíním ještě o naší druhé štafetě, jelikož ta byla také zajímavá. Na prvním úseku lepá děva s ohněm ve vlasech, na druhém jediný hasič, který za poslední roky dokázal zhubnout a na třetím a čtvrtém již těžkotonážníci, pod kterými se chvěje zem. Ale i tahle štafeta si sáhla až na dno svých sil a popravdě musím říct, že to převýšení bylo ukrutné. Po doběhnutí všech štafet následovala první ukázka dne, kterou bylo vystoupení lezců z klatovského Hasičského záchranného sporu. Ti se na místo dostavili s plošinou. Měl jsem to štěstí, že mě spolu s naším dvorním fotografem Vláďou vyvezli do výšin, kde se normálně pohybují jen ptáci. Nám se tak naskytl úžasný pohled do okolí. Celý sportovní areál V Cihelně jako na dlani, dole se hemžící spousta lidí. V dáli velkohydčická vápenka, lom, Plešovka, Svatobor, Hora, kostel v Nalžovských Horách, panoráma školy – kostela – fary v Malém Boru, Nový Dvůr, Tejnice a nad ní se do výšek tyčící starodávná Prácheň. Krásný zážitek umocňuje už tak krásný den. Po chvíli jsme opět na pevné zemi. Pomalu se již dokončují štafety. Po nich již následuje lezecká ukázka profesionálních hasičů. Ti absolvují několik vyvezení plošinou do nebeských výšek a odtud se slaňují k zemi. Musím obdivovat jejich odvahu, protože přelézt v takové výšce ochranné zábradlí a spustit se vstříc hlubinám není určitě jednoduché, což nám sami potvrzují. Své vystoupení zakončují slaněním hlavami k zemi a nám se z toho tají dech. Tím byla zakončena první vložená ukázka. Tou další, která byla statická, bylo vystavení nádherných historických vozů z druhé světové války americké provenience, které nám přivezli ukázat kamarádi Pavla Štípka, jenž je také majitelem jednoho z těchto skvostů. Ten také velice ochotně svezl každého, kdo chtěl. Pak již následovaly požární útoky. Nevím jak je to možné, ale na žádném z nás se neprojevovala nejmenší nervozita. Byli jsme naprosto v pohodě, vtipkovali, pokukovali po holkách :-) nejen našich a čekali, až přijede cisterna s vodou, aby mohli útoky pokračovat. Pak jsme již připravili věci na základnu, pochodovým krokem nastoupili na startovní čáru a čekali na povel vpřed. Teda my čekali, Lukáš, jak je jeho zvykem, si šel podle svýho, napřed. Nicméně vše klapalo perfektně a útok jsme zakončili s časem kolem 29 sekund. Tím bylo potvrzeno, že se po patnácté v řadě stáváme vítězi okrskové soutěže. Pěkná sbírka. I přesto, že jsme na tuto soutěž absolvovali jen dva tréninky. Holt jsme zúročili to, co v nás zbylo z minulých let. Po mužích předvedly své dovednosti také ženy. Ty naše z klání třech družstev vyšly nejlépe a s časem kolem 36 s vyhrály. Letos běží naše děvčata v obměněné sestavě, takže tento výsledek je pro ně povzbuzením do dalšího pokračování. Ještě před vyhlášením výsledků soutěže nám svou zručnost předvedli dobrovolní hasiči z Velkých Hydčic. Názorně nám ukázali, jak probíhá vystříhání člověka z havarovaného vozu. Já jsem něco takového viděl poprvé, takže mě to velice zaujalo a myslím si, že i ostatní přihlížející. A navíc se celá akce zdařila a řidič byl v pořádku vyndán z vozu. A za to jsme byli i my velice rádi, páč to byl náš Lukáš. No a pak už následovalo oficiální zakončení soutěže, tedy vyhlášení dnešních výsledků. My jsme byli maximálně spokojení a potěšili jsme i spoustu Týneckých lidí, kteří nás přišli podpořit. Krásný pocit. Vše to jen umocnilo celé oslavy, které započaly již v pátek. Soutěž sice skončila, ale program na hřišti ještě pokračoval. A byli to znova hydčický hasiči, kteří nám předvedli něco ze svých dovedností a funkčnosti jimi používané techniky. Provedli uhašení hořícího vozidla. Nejprve mě tedy fascinovalo jak rychle a s jakou intenzitou hoří automobil a pak to, jak rychle se dá uhasit za použití vysokotlaku, přičemž se spotřebuje jen minimum vody. Ale to ještě pořád nebyl konec. Sice se kapela Narychlo, která nám svou hudbou zpříjemňovala celé odpoledne, přesunula do Pohostinství u Vaníčků, kde byla od 19.00 hodin zábava, my ještě pokračovali. Cestou od Týnce se totiž přibližovali dva kovbojové na svých bujných ořích. Ti nám následně předvedli své vystoupení a navrch ještě svezli všechny zájemce o jízdu na koni, protože svět je přeci nejkrásnější z koňského hřbetu. No a po této ukázce pro nás nastalo pracovní nasazení. Bylo nutné uklidit všechny věci, které by se tady mohly přes noc ztratit. Radost z celé soutěže nám však hodně kazil zdravotní stav našeho kamaráda Fandy, který nakonec vyústil, až v jeho hospitalizaci v nemocnici. Naštěstí v dnešních dnech je již Fanda doma a úspěšně se zotavuje. Většina návštěvníků soutěže se pomalu přemístila do sálu pohostinství U Vaníčků, kde již začínala zábava. A ta se také velice vydařila. Někteří z nás se ke svým domovům rozešli až v brzkých ranních hodinách s mnoha krásnými vzpomínkami na uplynulé dva dny.

MUŽI