Historie
Po 2. světové válce je v Týnci hodně mládeže. Silné ročníky let dvacátých a třicátých se chtějí někde realizovat, bavit se. Zapomenout na válečné útrapy a útisk, který si prožily. Poválečná doba není tou nejlehčí, všude je spousta práce, společnost se jen obtížně navrací do života, který žila před válkou. I proto se v celém Československu zakládají různé sportovní kluby a spolky. Některé navazují na své tradice, jiné vznikají od nuly. Po únorových dnech roku 1948 se k moci dostává komunistická strana. Ta podporuje začlenění mladých lidí do takovýchto spolků a jednot s centrální registrací. Týnec není výjimkou. I zde se našlo dost zapálených mladých lidí, kterým není cizí pohyb, kteří se chtějí sportem bavit. Byli to oni, kteří založili tradici sportu v naší vesnici. A ta trvá bez ustání již přes šest desetiletí. Podívejme se níže do vepsaných řádků, které nám odkryjí historii, ale i současnost týneckého sportu.
1948–1952
Mládež zprvu začala hrát volejbal na hřišti u Moravců. V té době pan Antonín Moravec pracoval v Horažďovicích, kde byl i okresní národní výbor. Náhoda tomu chtěla, že se znal s tehdejším pracovníkem okresu panem Reichlem a ten mu navrhl, že by v Týnci mohli založit sportovní oddíl. Tehdy pod hlavičkou ČSM (Československý svaz mládeže). Tento návrh byl přijat, jak mládeží, tak i zastupiteli obce. Díky tomu dostávají mládežníci novou síť a volejbalový míč. I ve sportu je potřeba o něco hrát, snažit se dosáhnout co možná nejvyšší mety. Proto zanedlouho vznikají dvě týnecká družstva, která hrají nejen mezi sebou, ale zvou si i jiná z okolí. Nejčastěji to jsou Velké Hydčice. Vždy se hraje o půlku piva. A že se nikdo nešetří, je nasnadě. Volejbal se dá hrát, když je pěkné počasí, ale co v zimě? Do popředí se začíná dostávat dynamicky se rozvíjející sport v celé zemi a tím je lední hokej. V Týnci jsou dva rybníky, na kterých lze hrát, Návesní (Dolejšák) a Pastuška (Hořejšák). Mladíci se zde zdokonalují v bruslení i práci s holí. A postupně v nich roste myšlenka na založení hokejového týmu. Pro všechna odvětví lidské činnosti, která mají být konána dobře, tedy i pro sport, je nutné lidské nadšení a zápal pro věc. Pak již jen stačí, aby se pár kamarádů domluvilo a může se začít. Tak nějak by se jednoduše daly popsat začátky ledního hokeje v Týnci. Všemu napomáhala i nesmírná popularita tohoto sportu v Československu té doby. Vždyť již v roce 1947 se naše reprezentační družstvo poprvé stává na pražské Štvanici mistry světa. Tento úspěch posléze opakuje i v roce 1949 na mistrovství světa ve Stockholmu ve Švédsku, přičemž za sebou nechává kolébku hokeje Kanadu. Naši reprezentanti jsou triumfálně přivítáni již při příjezdu vlakem na nádraží v Praze a později i v ulicích Prahy. Československý národ je uctívá jako své hrdiny. Nic na tom nemění ani fakt, že většina družstva za rok skončí v komunistických věznicích. Hokej se tak stává velice populárním. Do těchto let jsou hokejové oddíly zakládány povětšinou ve větších městech naší vlasti. Ty první mají svou historii psanou již od roku 1919, kdy se Československo účastnilo zimní olympiády ve francouzském Chamonix. Vesnice čeká pravý hokejový boom právě až koncem čtyřicátých a začátkem padesátých let 20. století.
1952–1960
Rok 1952 je tím, kdy vzniká Tělovýchovná jednota Sokol Týnec u Horažďovic (dále jen TJ). Ta navazuje na začátky sportování pod hlavičkou ČSM. Jakou svou hlavní náplň má však již lední hokej. Mezi zakládající členy TJ s oddílem ledního hokeje v Týnci patří Antonín Moravec (15), Karel Moravec (15), Ladislav Flax (21), Václav Nováček (3), Ladislav Nováček (3), Václav Forejt (45), Josef Forejt (45), František Poustka (50), Karel Smetana (13), Alois Smetana (25), Karel Šmrha (4), Josef Bláha (19), Josef Hlaváč (43), Václav Slivoň (41), Václav Zemen (29), Oldřich Balíček (Velké Hydčice). Předsedou TJ se stává Antonín Moravec. Domácí zápasy se hrály na „Dolejšáku“ – rybník ve vsi s názvem Návesní. Ten měl tehdy daleko větší rozlohu, než jak jej známe dnes. Vodní plocha sahala až po dnešní hasičskou zbojnici a studnu na návsi. Občas se také hrálo i na „Hořejšáku“ – rybník za vsí s názvem Pastuška. To bylo, ale jen výjimečně, pokud zde byl lepší led. Již tehdy se používaly mantinely. Nebyly to však ty klasické, vysoké připevněné napevno, jak je známe dnes. Tehdy byly tvořeny jen nízkými prkny s opěrou. Takto stlučené a postavené lemovaly hrací plochu. Pokud hráč u mantinelu nestihl zabrzdit, tak jej jednoduše přeskočil a opět se přes něj vrátil zpět do hry. Veškerý materiál potřebný pro zápas byl uložen u Šašků (Koptoc). Později u Hlaváčů. To, aby se zápas vůbec mohl uskutečnit, záleželo na rozmarech počasí. Při oblevě se zápasy sehrát nedaly a muselo se čekat, až zase začne mrznout. Když byla teplejší zima, znamenalo to, že se odehrálo jen velmi málo utkání. Maximálně se tedy využíval čas, kdy klimatické podmínky byly dobré a za den se hrála i dvě utkání. Ledová plocha se udržovala o přestávkách zametáním košťaty a také se led poléval vodou. Na saních byl naložen sud, z kterého vytékala voda na ledovou plochu. Hadr tažený za sáněmi pak zajišťoval plné rozptýlení vody na ledu a jeho uhlazení. Pro tuto činnost se našlo vždy dost ochotných diváků, rekrutovaných především z řad týneckých starousedlíků. Dnes nám tuto činnost usnadňují rolby. Z počátku se hrálo prakticky bez ochranných pomůcek, jen v teplácích a svetru. Na hlavě s čepicí nebo úpletem do kříže. Brusle byly jen tzv. šlajfky (boty s nožem na kličku). Nože se daly jednoduše odundat a mohlo se jít domů. Později se využívá již klasických bruslí, kdy nůž byl pevně našroubován na botu, tzv. Jacksony (čti džeksny). Ty jsou používány v různém materiálovém provedení ještě dalších 20 let. Později se již daří sehnat základní hokejové pomůcky, jako jsou chrániče holenní, loktů a hokejové kalhoty. Další potřebnou hokejovou součástí byly hokejové hole. Nejprve se je každý snažil vyrobit svépomocí, ale to samozřejmě nebylo to pravé. Náhoda a štěstí najednou tomu chtěly, že na Zářečí (dnes součást Horažďovic) mělo výrobu Kolářství Brejcha. Do něj chodili tejničtí kluci ve svém volnu pracovat. Pomáhali zde především se skládáním, překládáním a nošením materiálu potřebného k výrobě. Práce to byla těžká, protože překládat hromady prken, fošen a dalšího materiálu bylo fyzicky namáhavé. Odměna však byla sladká v podobě hokejek, které za tuto práci dostávali. Hráči našeho týmu se do hokejového převlékali povětšinou doma a na rybník přicházeli již ustrojeni. Soupeř za šatnu využíval většinou autobus, kterým se dopravil k zápasu. Později se jako kabina využívala místnost v hasičské zbrojnici. Jako první „dresy“ hráči využívali světlé košile. Následně již klasické dresy, které byly tmavě červené, a na ramenech měli hnědé pruhy. Hrací plocha se koncem 50. let začala i osvětlovat. Pro její osvětlení byla nad rybníkem zavěšena světla na lanech. Ta byla ukotvena ke vzrostlým stromům, případně se vystavěly dřevěné sloupy od telegrafního vedení. Dle vzpomínek se hrála utkání především se sousedními vesnicemi, ale také např. s Defurovými Lažany, Horažďovicemi, Střelskými Hošticemi, Velkým Borem, Nalžovskými Horami, Chanovicemi a dalšími. Následně se již Týnec začal účastnit nově založeného okresního přeboru. Zde se utkával s Měčínem, Vřeskovicemi, Sušicí, Klatovy, Janovicemi, Luby a dalšími. Na týnecký led také zajíždělo hokejové družstvo Fezka Strakonice, se kterým se hrála exhibiční utkání. Strakonice se v té době účastnily krajského přeboru a později druhé národní ligy. Rozdíl ve výkonnosti byl v zápasech patrný, ale pro všechny hráče i diváky to byl svátek. A oni tady strakoničtí matadoři hráli rádi. Vždy o ně bylo pečlivě postaráno. Udělala se zabíjačka, napeklo se, popilo se, prostě jak se sluší a patří na vesnickou pohostinnost. Na oplátku dostali naši hráči od Fezka nové dresy, se kterými se hrálo ještě v sedmdesátých letech. Ty byly zelené s oranžovým pruhem na prsou a nad lokty. Tento pruh byl lemován z obou stran úzkým proužkem v bílé barvě a uprostřed na prsou byl znak s nápisem DOS (dobrovolná organizace Sokola). Hokejová utkání se těšila velké oblibě fanoušků a nebylo výjimkou, aby utkání sledovalo, až 150 diváků. Na utkání hraná venku se jezdilo většinou autobusem, nebylo však nic neobvyklého, aby se jelo traktorem se zapřaženým krytým valníkem půjčeným z JZD. A že ani tehdy nebylo jednoduché na činnost sehnat peníze, dokládá fakt, že každý z hráčů platil za sezónu 500 Kč. TJ také obdržela od obce pingpongový stůl. Sokol také zakoupil do obce televizor, který byl v hostinci. V průběhu 50. let odchází spousta hráčů splnit svou vlasteneckou povinnost a nastupuje vojenskou službu. Nicméně základna je velká a tým doplňují noví hráči Václav Chaluš (11), Miloslav Kotrba (18), Pavel Chmelař (33), Václav a Karel Reisingerovi (24), František Forejt (45) a také brankář František Zach z Hliněného Újezdu.
1960–1970
Začátkem šedesátých let pokračuje hokejové nadšení. Týnecký klub se účastní okresní hokejové soutěže. Tím, že se stále hraje na přírodních kluzištích, závisí počet odehraných zápasů na rozmarech počasí. Maximálně se tak snaží využít doba příznivých podmínek a do jednoho dne je naplánováno více zápasů. Také se využívá možnosti hrát spíše ráno nebo večer, kdy jsou mrazy větší. Ve vedení týmů zůstává Antonín Moravec a vypomáhá mu Miloslav Kotrba. V první polovině 60. let dochází k doplnění týmu novými tvářemi. Mezi ně patří především Václav Heřman, Petr Heřman, Václav Hlaváč, Alois Štěpáník, František Kulich, Václav Chmelař, bratři Flaxové, Václav Kodýdek z Malého Boru. Největším úspěchem těchto let je výhra přeborníka okresního přeboru a postup do krajského finále, kde se utkávají vítězové jednotlivých přeborů Plzeňského kraje. Naši postupují až do finále, kde prohrávají 2:0 s Vřeskovicemi. Domácí utkání se hrají již s vysokými mantinely. Ty byly zhotoveny v dřevařském závodě v Chanovicích. Byly velice těžké, proto bylo mnoho práce jak s jejich skladováním, tak i následným postavením na kluziště. Kolikrát se stalo, že při větší oblevě svou tíhou prolomily led a pak plavaly po vodě. Na zápasy se jezdí autobusem ČSAD. Ale podle vzpomínek pamětníků se na jeden zápas do Vřeskovic jelo i V3Skou zapůjčenou z JZD v Hradešicích. Hráči seděli na balících slámy. Soupeři v okresním přeboru jsou Malá Víska, Vrhaveč, Nýrsko, Vřeskovice, Horažďovice a další. Koncem šedesátých let nastává útlum hokejového dění, jelikož řada mladých odchází na vojnu a není kdo by je doplnil. Toto těžší období je překonáno příchodem nových hráčů, kteří nejsou jen z Týnce. Začíná hrát Josef Petřík z Kejnic (ten se do Týnce přiženil a vzal si Marii Janečkovou č. p. 28), František Sluka z Malého Boru, Milan Makrlík z Malého Boru, p. Fišer z Horažďovic, Vojtěch Němec z Hliněného Újezdu a také se v týmu objevují Jaroslav Brejcha, Jaroslav Janeček a Ladislav Chaluš. Počátkem 60. let se také začínají na hrázi „Dolejšáku“ stavět kabiny. Ty se však nikdy nepodařilo dokončit. Stála jen hrubá stavba bez venkovních a vnitřních omítek. Hráči se převlékali většinou v hasičské zbrojnici nebo doma. Soupeři pak v autobusu, kterým dorazili na utkání. A v roce 1973 nakonec dojde k jejich rozebrání a materiál bude přemístěn na stavbu kabin u hřiště „V Cihelně“. Koncem 60. let hráči Sokola odehrávají jen pár přátelských utkání a hokejové dění je téměř utlumeno. Je to dáno především velice špatnými zimami, kdy není led. Tato špatná situace panuje i počátkem let sedmdesátých. Černá mračna se začínají pomalu stahovat i nad přírodními kluzišti a stadiony. Ale o tom všem v další kapitole.
1970–1980
Jak již bylo řečeno výše, začátek sedmdesátých let není pro TJ příliš příznivý a ta zažívá svůj ústup ze slávy. Hraje se málo a není ani moc lidí ochotných se nadále v Sokolu angažovat. Jako bájný Fénix z popela se klub zvedá v roce 1972. Je to zásluhou mladých hráčů, ale i funkcionářů, kteří chtějí navázat na dlouholetou tradici. Předsedou TJ se stává Václav Janeček ml. č. p. 9, hospodářem Jan Kulich, ve výboru je také Jaroslav Brejcha, Pavel Chmelař, Jaroslav Janeček ml. Vzniká nový impulz a ten je plně využit. Týnecký hokej zažívá svou velkou obrodu a nastává pravý hokejový boom. Stavebními kameny týmu jsou především hráči z Týnce a Hliněného Újezdu. Václav Hlaváč, František Kulich, Petr Heřman, Václav Heřman, Pavel Heřman, Václav Bláha, Vojtěch Bláha, Ladislav Bartheldy, Vojtěch Němec, Jindřich Hlaváč, Václav Janeček ml., Jindřich Janeček, Miroslav Janeček, František Heřman, Vlastimil Heřman, Karel Šmrha, Milan Brejcha, Milan Janda z Velkých Hydčic, Miroslav Laně z Malého Boru, Milan Makrlík z Malého Boru, Antonín Polena z Třebomyslic, Karel Kovařík z Boubína, Václav Janeček z Velkých Hydčic, Jaroslav Mareš z Malého Boru, Pavel Burda z Horažďovic, Jiří Chod z Horažďovic a František Holeček z Vlkonic. Koncem sedmdesátých let pak Josef Kopelent z Karlovců. Ale takto mladý tým potřebuje ve svém středu někoho zkušeného a tuto roli přebírají Pavel Chmelař s Josefem Petříkem. Navíc je v Horažďovicích založen dorost a v něm hraje i několik týneckých nadějí Jiří Nováček, Václav Zemen a Jiří Moravec. Ti se v týmu také postupně uplatní. Jednu sezónu se v týmu také objevují Vladimír Šlechta a Jaroslav Němec. V průběhu sedmdesátých let odchází na hostování do Horažďovic Václav Hlaváč, který se po třech sezónách vrací zpět. Velkým mezníkem, který také napomohl k obrodě týneckého hokeje, je na klatovském okrese rok 1971. V Klatovech je vybudován zimní stadion s umělou ledovou plochou. Tam se postupně přesouvá veškeré hokejové dění a naše družstvo se opět přihlašuje do okresního přeboru. Toho se účastní kromě našeho družstva např. TJ Sport Horažďovice, TJ Sokol Malá Víska, TJ Sokol Švihov, TJ Sokol Křenice, TJ Sokol Poleň, TJ Sokol Vrhaveč, RH Sušice, TJ Sokol Vřeskovice, TJ Okula Nýrsko, či TJ Sokol Měčín. Jelikož je však kapacita stadionu přeplněna ještě dalšími zápasy a tréninky, protože Luby a Klatovy hrají krajskou soutěž, jsou některé zápasy hrány i velice pozdě večer. Nezřídka se tedy stává, že domů se hokejisté dostávají v jednu hodinu v noci. Přesto jsou spokojení, že hrají. Doprava k zápasům je zajištěna autobusem ČSAD, ale hlavně autobusem JZD Vítězný únor Malý Bor a posléze i JZD Mír Velký Bor, kde dělá Miroslav Janeček. Ten jej také řídí. Nezřídka se využívá i osobních vozů jednotlivých hráčů. Bohužel se v Klatovech hrají i domácí zápasy a sezóna je tak velice nákladná. Některé týmy, které mají své stadiony s přírodním ledem, se snaží na okresním svazu ledního hokeje lobovat za to, aby domácí zápasy mohly odehrát na nich. Jedná se především o Vřeskovice, Horažďovice, Vrhaveč, Malou Vísku, Sušici a Nýrsko. Na jednu sezónu je toto povoleno, ale týmy musí zajistit sehrání zápasů nebo jako náhradní řešení zajistit led na ZS v Klatovech. Týnečtí jsou domluveni s Horažďovicemi, že mohou své domácí zápasy odehrát na stadionu Na Lipkách, kde jsou pevné mantinely. A Týnec Na Lipkách táhne. Na jeho zápasy se chodí dívat velké množství diváků. Další rok se však soutěž opět vrací plně do Klatov a éra stadionů s přírodním ledem tím končí, alespoň v podobě, že by se na nich hrála regulérní soutěž. Je to dáno především možnými vrtochy počasí, které by soutěž mohly narušit a musely se následně překládat zápasy. Rozpočet na sezónu je kryt především z peněz, které poskytuje Svaz ledního hokeje a pak také vlastní prací. Provádí se sběr železného šrotu a také různé brigády. Za to, aby JZD zapůjčila své autobusy pro dopravu na zápasy, odpracují hráči a členové TJ řadu brigádnických hodin, především při bramborových brigádách. Situace se zlepší, když je otevřen zimní stadion s umělou ledovou plochou v Sušici. To je v roce 1978. Sokol zde od té doby hrál všechny své domácí zápasy, i když s tím ze začátku byl problém, protože týmům z okolí Klatov se do Sušice jezdit nechtělo. Jak již bylo předesláno, v roce 1972 dochází ke změně ve vedení klubu. TJ má k tomu roku 19 členů. V té době platí nařízení ČSTV, že sportovec může být evidován jako člen pouze v jedné TJ. Proto údaj o počtu členů není plně vypovídajícím o celkovém počtu členů a hráčů v klubu působících. Mnozí z nich jsou totiž členy v TJ Malý Bor a TJ Tatran Velké Hydčice ve fotbalových oddílech. V roce 1974 odchází Václav Janeček ml. na vojnu a nějaký čas je klub zastupován Jaroslavem Janečkem a Janem Kulichem. Již v tomto roce však dochází k volbě nového předsedy, kterým se na dlouhá léta stává Václav Heřman z Hliněného Újezdu. Ten má také významný podíl na vybudování stadionu v Týnci „V Cihelně“ (viz samostatná kapitola). V roce 1976 pak výbor pracoval ve složení: předseda – Václav Heřman, místopředseda – Jindřich Janeček, hospodář – Vojtěch Němec, člen výboru – Vojtěch Bláha, předseda revizní komise (RK) – Pavel Chmelař, člen RK – Jaroslav Brejcha, člen RK – Pavel Heřman. Především díky tehdejšímu předsedovi TJ Václavu Heřmanovi se do dnešních dnů dochovalo i značné množství dobového materiálu o fungování TJ Sokol Týnec u Horažďovic od roku 1972. Velmi aktivní jsou také členové TJ, kteří jezdí s týmem na zápasy. Je to především Antonín Moravec (trenér), Josef Hlaváč, Jaroslav Vaníček, Václav Zemen a další. A pár zajímavostí. Soupiska týmu z roku 1972, která byla schválena Západočeským svazem ledního hokeje 9. 12. 1972, vypadala takto: Ladislav Bartheldy, Václav Bláha, Jaroslav Brejcha, František Heřman, Václav Heřman, Pavel Heřman, Petr Heřman – brankář, Jindřich Hlaváč, Pavel Chmelař, Jindřich Janeček, Miroslav Janeček, Václav Janeček ml., Václav Janeček z Velkých Hydčic, Karel Kovařík z Boubína, František Kulich, Milan Makrlík z Malého Boru a Josef Petřík. Ze sedmdesátých let se dochovaly i některé výsledky a konečná umístění. Např. v sezóně 1973/1974 se Sokol umístil na 4. místě a v sezóně 1976/1977 na místě druhém. V polovině 70. let byla účast klubů v okresním přeboru (OP) tak hojná, že svaz rozhodl o jeho rozdělení na dvě třídy. OP I. třídy a OP II. třídy. Vítěz OP I. třídy hrál kvalifikaci o postup do kraje a vítěz OP II. třídy postoupil o úroveň výše. Tento systém fungoval asi dvě sezóny.
Stadión s přírodním ledem „V Cihelně“
I přes to, že v roce 1971 nastává na klatovském okrese éra umělého ledu, rozhoduje se v Týnci o výstavbě stadionu s přírodním kluzištěm. Ten má být vystaven v bývalé panské cihelně. Objekty cihelny zde v té době již nejsou, jelikož materiál z nich byl použit na stavbu seníku v JZD Hliněný Újezd. To dostalo tyto objekty přidělené ONV v Klatovech a v únoru 1951 začalo s jejich demolicí. Odstřel komínu zajišťovala posádka ČSLA z Horažďovic. První pokusy, aby tento areál sloužil sportu, byly již počátkem 60. let. Mělo zde být vybudováno fotbalové hřiště proto, aby měl Sokol činnost i na jaře a v létě, kdy se nehraje hokej. V roce 1961 se dokonce začalo s rovnáním plochy, ale projekt se nepodařilo dotáhnout do konce. Bylo to z toho důvodu, že areál tehdy využívalo i JZD, které zde mělo drůbežárnu a slepice. V roce 1973 to však již byla jiná situace. Projekt na výstavbu stadionu a kabin vypracoval Josef Heřman z Malého Boru a na elektro část vč. osvětlení Josef Konáš (Škoda Plzeň) s Václavem Heřmanem z Hliněného Újezdu. Se samotnou výstavbou se začalo v březnu 1973, kdy byl buldozerem Okresního stavebního podniku v Horažďovicích srovnán terén. Následně byla v dubnu zahájena výstavba kabin. Materiál na ně byl z větší části použit z těch, které stály na břehu „Dolejšáku“. Takže přeci jen se kabiny dočkaly svého otevření, jen na jiném místě. Převážnou část techniky pro strojní práce zapůjčilo bezplatně JZD v Malém Boru. Celá akce se prováděla v akci „Z“ v rámci náplně volebního programu MNV. Celkově na ni bylo uvolněno 40 000 Kč. Nejvíce se na realizaci podíleli: Z Hliněného Újezdu – Josef a Václav Ferdovi, Václav, Petr a Pavel Heřmanovi, Karel Bláha, Jiří Cvachovec. Z Týnce – Václav a Jindřich Janečekovi, Miroslav Janeček, Antonín Moravec, Josef Petřík, Josef Hlaváč. Samozřejmě i spousta dalších, ale je těžké všechny vyjmenovat. V té době se v souběhu s touto akcí v Týnci ještě prováděla výstavba vodovodu. A na ní se účastnilo také mnoho členů TJ. Stadión byl oficiálně uveden do provozu 25. 12. 1973, kdy proběhlo namontování halogenových svítidel. Dodávka elektřiny byla zajištěna kabelem vedeným z kravína JZD, kde bylo umístěno i měření. Pro napouštění vody na hřiště byla, až následně, vybudována vodovodní přípojka napojená přímo na hlavní vodovodní řad do Týnce. Jinak se voda většinou navážela „fekálem“ zapůjčeným z JZD. Kompletně dokončený stadion tak mohl začít fungovat. Bohužel jeho provoz hodně závisel na rozmarech počasí,které ne vždy dovolovalo udělat přírodní led. Na stadionu se nikdy nehrála mistrovská utkání, ale uskutečňovaly se zde především tréninky, přátelské zápasy a posléze turnaje žáků a mužů pořádané domovskou TJ. V roce 1977 se např. pořádal 1. ročník Memoriálu Václava Janečka ml. Ten v říjnu 1976 tragicky zahynul při dopravní nehodě. I přes to, že mu bylo pouhých 24 let, byl v letech 1972–1974 předsedou TJ a také kapitánem týmu. V tomto režimu byl stadión provozován zhruba do roku 1986, pak jen zcela výjimečně. V roce 1992 pak dochází k částečnému srovnání hořejší travnaté plochy nad stadionem, která má sloužit jako hasičské cvičiště a také jako fotbalové hřiště. Jak čas ukázal, tak plochu využívá jen místní SDH pro pořádání hasičských soutěží. Fotbal se zde nikdy nehrál. Kabiny počátkem 90. let začala využívat tejnecká mládež ke svým různým akcím. Dnes jsou využívány také jen při hasičských soutěžích k výdeji občerstvení. Postupně se také rozebraly mantinely a jejich příslušenství. Dřevo bylo spáleno, železo prodáno do šrotu. Po revoluci se také při kontrole katastru zjistilo, že objekt šaten je na obecním pozemku a jedná se o černou stavbu. S obecním úřadem bylo dohodnuto, že stavbu objektu zlegalizuje a ten přejde do jeho vlastnictví. Tak se i stalo. Pro mnoho tehdejších hráčů a členů TJ, kteří se podíleli na vybudování tohoto domácího svatostánku hokeje, je to dnes určitě žalostný pohled. Je nutné, ale brát na zřetel, že dnes by již nebylo ekonomicky reálné zajistit přípravu přírodního ledu. Bohužel, ani dnešní mládež si nedovede vážit hodnot, které vybudovali jejich předkové a dochází tak k častým vandalským útokům na bývalý objekt šaten. Ale ani to neodrazuje další nadšence z řad SDH, kteří jsou v mnoha případech i členy TJ, aby se snažili zachovat odkaz našich předků dalším generacím a co na tom, že se zde již nebruslí. Hlavně, že se zde stále sportuje a areál neslouží komerci, jak se zde také jeden čas zamýšlelo.
1980–1990
Jak se ukázalo, 80. léta byla pro týnecký hokej pokračováním nadšení let minulých. V týmu se již neobjevují některé opory, které ukončily aktivní sportovní kariéru nebo odešly jinam např. Josef Petřík, Milan Janda, František Heřman, Miroslav Laně a jiní. Základ týmu však zůstává téměř stejný. V první polovině 80. let mužstvo doplňují Vladimír Holý a Jan Vítovec ze Sušice, kteří se zařadí k dlouhohrajícím oporám Sokola. Dále pak enkláva třebomyslických hráčů Karel Polena, Antonín Polena, Jaroslav Němec, Trubač a Pavel Chalupný. Naopak aktivní činnosti zanechávají Pavel Chmelař, František Kulich, Vojtěch Němec, Ladislav Bartheldy, Milan Makrlík a jiní. Pro lepší orientaci uvádím soupisku týmu pro sezónu 1982/1983: Vojtěch Bláha, Václav Bláha, Pavel Burda z Horažďovic, Pavel Heřman, Petr Heřman – brankář, Václav Heřman, Vlastimil Heřman, Jindřich Hlaváč, Václav Hlaváč, Jindřich Janeček, Miroslav Janeček, Karel Polena z Třebomyslic, Josef Kopelent ze Sušice, Karel Šmrha, Jaroslav Němec z Třebomyslic a Jan Vítovec ze Sušice. Trenérem týmu je Josef Heřman z Malého Boru. V průběhu následujících let do týmu přichází Jiří Moravec, Antonín Polena z Třebomyslic, Václav Zemen, Jiří Nováček, Jiří Petřík, Luděk Vaněk z Malého Boru, Miroslav Uhlík z Hradešic, Jiří Marek ze Sušice, Karel Podlešák z Malého Boru – brankář, Jan Pytel z Žíkova – brankář a Jiří Uhlík z Břežan. Trenérem se po Josefu Heřmanovi stává Bohumil Homolka. V roce 1989 soupiska čítá 25 jmen, ne všichni však hrají: Václav Bláha, Vojtěch Bláha, Pavel Heřman, Petr Heřman, Václav Heřman, Luboš Hlaváč, Vladimír Holý, Miroslav Janeček, Jindřich Janeček, Josef Kopelent z Karlovců, Petr Liška z Horažďovic, Jiří Marek ze Sušice, Jiří Moravec, Jiří Nováček, Jiří Petřík, Antonín Polena z Třebomyslic, Karel Polena z Třebomyslic, Jan Pytel z Žíkova, Ladislav Sládek z Malého Boru, František Sluka ml. z Malého Boru, Miroslav Uhlík z Hradešic, Luděk Vaněk z Malého Boru, Jan Vítovec ze Sušice, Václav Zemen a Jiří Uhlík z Břežan. Hraje se stále okresní přebor, kterého se mimo našeho družstva účastní TJ Sokol Malá Víska, TJ Sokol Poleň, RH Sušice, TJ Sokol Vrhaveč, TJ Okula Nýrsko, TJ Sokol Křenice, TJ Sokol Švihov, TJ Sokol Vřeskovice, JZD Kolinec a TJ Sokol Velký Bor. TJ Sport Horažďovice se v té době účastní krajské soutěže a na hostování tam odchází i Jindřich Janeček. Za Týnec však na střídavý start dále nastupuje. Hraje se na zimních stadionech v Sušici a v Klatovech. Na některé přátelské zápasy a tréninky se dojíždí i do Vimperka. Do roku 1986 se také dle počasí daří zajišťovat led na vlastním stadionu „V Cihelně“. Doprava je opět zajištěna s pomocí JZD Malý Bor, které zapůjčuje autobus nebo skříňovou avii a JZD Velký Bor, z kterého je zapůjčován autobus, který řídí Miroslav Janeček. Mužstvo se také účastní turnaje VŘSR, kde se utkává i s týmy hrajícími vyšší soutěže TJ Sušice, TJ Klatovy, Start VD Luby a také s týmy vojenskými VTJ Sušice a VTJ Klatovy. TJ Sokol Týnec se v okresní soutěži umisťuje na předních příčkách, jen chybí ta třešinka na dortu v podobě titulu přeborníka. Tím se nejčastěji stává silný tým Malé Vísky. V sezóně 1983/1984 pak i Velký Bor. K tomu se váže i jedna vzpomínka. V této sezóně se okresního přeboru klatovského okresu účastnil i tým Liazu Holýšov z okresu domažlického. Naše družstvo v tomto ročníku skončilo celkově na 2. místě o bod za Velkým Borem. Při domácím zápase na ZS v Sušici právě s Holýšovem se hosté k utkání dostavili cca o hodinu déle, než měli. Zápas se tedy mohl kontumovat ve prospěch Týnce. Nakonec se tak nestalo, jelikož se domluvilo, že se odehraje regulérní zápas. Ten náš tým o gól prohrál. A tyto body byly rozhodující do konečného účtování. Navíc se tehdy body s Holýšovem, jako s týmem z domažlického okresu, neměly počítat do hodnocení přeborníka okresu Klatovy. A po takovémto přepočtu by byl Týnec na prvním místě, jelikož Velký Bor měl s Holýšovem horší bilanci. Nicméně dekorováni byli hráči Velkého Boru. Chybu přiznali i okresní činovníci, nicméně po sezóně se již nic nezměnilo. I v ostatních ročnících se Sokol umísťoval převážně na medailových pozicích např. 1987/1988 – 2. místo, 1988/1989 – 3. místo, 1989/1990 – 3. místo. Kapitánem týmu byl Jindřich Janeček a posléze Miroslav Janeček. V roce 1981 pracoval výbor TJ ve složení: předseda – Václav Heřman, místopředseda – Karel Šmrha, hospodář – Vojtěch Němec. Revizní komise: Josef Hlaváč a Josef Kopelent. V roce 1983 ze své funkce odchází dlouholetý hospodář TJ Vojtěch Němec a jeho místo zaujímá Karel Šmrha. Funkce místopředsedy se opětovně ujímá Jindřich Janeček. V roce 1987 toto složení doplňuje Jiří Moravec na pozici tajemníka.
1990–2000
I v dalším období neutuchá zájem o lední hokej v Týnci. Postupem let se do popředí začne dostávat mladá generace týneckých hokejistů, kteří převezmou štafetu mnohdy po svých otcích. Také se, ale postupem času, ukáže, že základna místních hráčů není tak velká, aby vyplnila všechna místa na soupisce. Proto přijde řada nových tváří, které se úspěšně zapojí do chodu týmu. Někteří naopak končí svou aktivní kariéru např. Karel Šmrha. Mezi nové tváře patří Josef Pinkas z Rabí, Vladimír Švehla z Bojanovic a také Miroslav Sekyra, který přestupuje z JZD Kolinec. Z místních je to František Hromádka. V roce 1991 se do týmu daří sehnat posilu pár exelánc, kterou je Petr Mičkal z Ostravy – Poruby. Ten se přiženil do Horažďovic. V Porubě hrával krajskou soutěž a na jeho výkonech je to velmi znát. V sezoně 1993/1994 se stává nejlepším střelcem okresu s 21 góly ve 12 utkáních a v celkové produktivitě soutěže obsazuje 2. místo s 28 body. V sezóně 1992/1993 do týmu přichází z TJ Sušice Milouš Svatoš, který má zkušenosti i z VTJ Sušice, kde hrál II. NHL. Také se nově v týmu objevuje Pavel Stulík z Horažďovic. V sezóně 1993/1994 do našeho týmu přestupují z TJ Sokol Křenice hráči Gschwendtner, Plánička a brankář Tureček. Je to z toho důvodu, že někteří z hráčů se této sezóny z různých důvodů nemohli zúčastnit nebo odehráli jen minimum zápasů. Okresního přeboru se v sezóně 1990/1991 účastní kromě naší TJ i TJ Sokol Švihov, TJ Sokol Malá Víska, TJ Sokol Křenice, TJ Sokol Poleň, ZD Janovice a ZD Kolinec. V sezóně následující již nehraje Kolinec a Poleň, ale naopak soutěž začíná hrát TJ Sušice. Ta z finančních důvodů ukončila své působení v krajské soutěži. Naše mužstvo se jen těžko prosazuje proti týmům Sušice a Švihova, které ve svém středu mají hráče se zkušenostmi z vyšších soutěží. Silným týmem i nadále zůstává Malá Víska. Tomu odpovídá i umístění. V sezóně 1990/1991 – 3. místo, 1991/1992 – 4. místo, 1992/1993 – 4. místo a 1993/1994 – 3. místo. Nutno ještě podotknout, že v sezóně 1993/1994 se okresního přeboru účastní jen čtyři týmy. TJ Sokol Týnec, TJ Sokol Malá Víska, TJ Sokol Bezděkov a SKP Domažlice. Družstvo Poleně a Kolince již dříve ukončilo sportovní činnost, teď tak učinily i Křenice a Janovice. Do vyšší soutěže postoupil Švihov. Tento ročník se nakonec hraje čtyřkolově. A velkým negativem bylo i to, že i domácí zápasy musel Sokol sehrát na ZS v Klatovech, což bylo ekonomicky velice nákladné. Změnouje také to, že obecní úřad v Malém Boru zakoupil v roce 1990 skříňovou avii od SNB v Brně. Ta byla následně přidělena do Týnce pro potřeby místního SDH. Mimo to se s ní začali vozit sportovci na utkání, a to nejen hokejisté, ale i žáci a muži TJ Sokol Malý Bor na fotbal. Řidičem byl Jindřich Janeček a také Miroslav Janeček. Za její pronájem oddílům se platilo symbolické nájemné. Vybíralo se po 5 Kč do čepice. Tyto peníze se použily po sezóně na výroční schůzi. Nezapomenutelné zůstávají i karetní mače, které se po čas jízdy k zápasu vždy odehrály. Hrálo se vždy na otočené hokejové brašně a nejednou se v ní majiteli, jejím otočením, vylil připravený horký čaj do výstroje. Pro úplnost uvádím soupisku týmu ze sezóny 1993/1994: Miroslav Janeček, Jiří Moravec, Petr Mičkal, Vladimír Holý, Jan Vítovec, Josef Pinkas, Vladimír Švehla, Miroslav Sekyra, Josef Kopelent, Jiří Marek, Jiří Petřík, František Hromádka, Jan Tureček – brankář, Karel Plánička, Karel Polena, Pavel Stulík, Milouš Svatoš, Miroslav Uhlík, Jan Gschwendtner, Luděk Vaněk, Jiří Nováček, Jindřich Janeček. Kapitánem týmu byl Jiří Moravec a trenérem Bohumil Homolka. V roce 1994 výbor TJ pracoval ve složení: předseda – Václav Heřman, jednatel – Jindřich Janeček, hospodář – Karel Šmrha. Sezóna 1994/1995 startuje novou kapitolu týneckého hokeje. Po dlouhých letech, počínaje rokem 1952, se naše družstvo přestává účastnit okresního přeboru okresu Klatovy. Důvod neúčasti je prostý, velká ekonomická náročnost. Dříve náklady na sezónu z velké části pokrývalo ČSTV a Svaz ledního hokeje. Ty však v současné době dávají jen minimální příspěvky a chod klubu je tak zajišťován především z peněz vydělaných na různých brigádách. Jako dobrá alternativa se naskýtá hrát na ZS v Sušici Sušickou ligu hokeje a TJ Sokol Týnec jí využívá. Sušická liga hokeje navazuje na tradici dřívější ligy pracujících, kde se mezi sebou utkávala družstva jednotlivých podniků. Záštitu nad soutěží má SKP Sušice. Všechny zápasy se hrají na ZS v Sušici. Hlavním rozdílem oproti okresnímu přeboru je to, že soutěž není pořádaná ČSLH. Jedná se tedy o amatérskou ligu, kde nejsou zapotřebí registrace, ale jen platné soupisky hráčů. Hraje se však podle platných pravidel ledního hokeje. Hrací čas je 3×30 minut hrubého času a mezi třetinami se neupravuje ledová plocha. Pravidla ledního hokeje jsou zde doplněna ještě o interní úpravu jen v této soutěži. Např. utkání řídí dva rozhodčí se stejnými pravomocemi, za tým nesmí nastupovat hráči hrající soutěž vyšší než je okresní přebor atd. Tato interní pravidla se v průběhu let různě modifikují, až do dnešní podoby. Kdy se hraje na 3×25 minut hrubého času a mezi první a druhou třetinou je prováděna úprava ledové plochy. Za tým smí nastoupit maximálně dva hráči hrající okresní přebor, ale to je jen mírné odbočení. Do prvního ročníku soutěže se přihlašuje šest týmů. TJ Sokol Týnec, SKP Sušice, Stavební Sušice, Solo Sušice, SG Sušice (bývalá TJ Sušice) a Javorník. Hráčská základna doznává značných změn. V týmu končí Petr Mičkal, Jiří Marek, Jiří Petřík, František Hromádka, Karel Polena, Milouš Svatoš a také hráči na hostování z Křenic. Největší komplikací je, že mužstvo nemá stálého brankáře. Do brány se tedy staví Václav Zemen. Na pár utkání také Jaroslav Janečka z Budětic a Václav Švelch ze Sušice. K tomu jak se podařilo získat Václava Švelcha do brány se váže pěkná historka. Na jeden ze zápasů nám nedorazil gólman. My jsme s sebou měli výstroj, a proto jsme se zeptali přítomných diváků, zda by někdo nechtěl zkusit chytat a Václav souhlasil. Tím začalo jeho úspěšné účinkování v týneckém klubu. A že se opravdu vypracoval, svědčí i to, že ho časem angažovala TJ Sušice do krajské soutěže. Kromě nového brankáře do týmu přichází řada mladých hráčů Karel Šmrha ml., Jindřich Janeček ml., Petr Heřman ml. a Pavel Heřman ml. V této sezóně se také do týmu vrací dřívější hráč Týnce Jindřich Hlaváč. V úvodním ročníku končíme na druhém místě, kdy nestačíme jen na silný tým SG Sušice. V průběhu dalších ročníků se do soutěže přihlašují Kolinec, Hrádek, Žihobce, Silnice Klatovy, HC Domažlice, SuPy Hlavňovice a naopak končí Javorník a Solo Sušice. Jinak se týmy nemění. Z nových hráčů se v týmu postupně objevují Stanislav Šašek, Václav Heřman ml., Vlastimil Vinter z Velkých Hydčic, Miroslav Heřman, Miroslav Uhlík ml. z Hradešic, Pavel Bláha, Milan Kocum, Václav Tábor z Horažďovic – brankář, Bohuslav Makovec z Jetenovic, Václav Pihera z Jetenovic, Libor Janeček a Tomáš Holý ze Sušice. Naopak v průběhu let končí Pavel Stulík, Miroslav Sekyra, Jiří Moravec, Václav Zemen, Karel Podlešák, Jindřich Hlaváč a jiní. Naše družstvo se umisťuje v sezóně: 1995/1996 – 2. místě, 1996/1997 – 4. místě, 1997/1998 – 4. místě, 1998/1999 – 3. místě, 1999/2000 na 5. místě. Na zápasy se postupně začíná dojíždět osobními vozy jednotlivých hráčů, jelikož doprava avií byla zrušena. I v těchto letech jsou hlavním problémem peníze na chod klubu. Proto se hráči účastní řady brigád a na svou činnost si i sami přispívají. Zdárně se však daří zajišťovat i peníze od sponzorů. Ti jsou nezřídka sami hráči. Složení výkonného výboru je stejné jako v předešlých letech a ke změně dochází, až v roce 1998, kdy místo hospodáře Karla Šmrhy st. se této funkce ujímá Stanislav Šašek. Myslím si, že by nebylo vhodné se již více rozepisovat v této publikaci o novodobé historii klubu od roku 2000, jelikož ta má sloužit především jako pohled do historie Týnce a spolků v něm působících. Přenecháme dalším generacím, aby mohly tuto historii dopsat v budoucnu. Zároveň je možné si podrobnosti ze současnosti dohledat na webových stránkách
www.tynecuhd.estranky.cz.
Ještě je důležité se zmínit, že se Sokol v průběhu let zapojoval i do kulturního života obce. V minulosti pořádal sportovní ples a ve spolupráci s ostatními složkami ve vsi dětský den, maškarní průvod, či dětský maškarní karneval. Změnilo se i financování klubu. Každý z hráčů platí ročně příspěvek na činnost 1 500 Kč. Navíc jsou k nám nakloněni i naši sponzoři, kteří výrazně pomáhají s vylepšením ekonomiky klubu. A také nám na činnost přispívá obec Malý Bor. Bez této pomoci by klub fungovat nemohl a všem patří velké dík. Myslím si, že je důležité, že ani dnešní generace hráčů, členů a funkcionářů TJ Sokol Týnec, nepřerušila tradici ledního hokeje v Týnci, která tak již trvá nepřetržitě 61 let. Za ty roky se v klubu vystřídala velká spousta hráčů, členů i obětavých funkcionářů a také fanoušků, kteří klub podporují.
