Jdi na obsah Jdi na menu
 


Natáčení filmu Strakonický dudák

27. 9. 2009

V kině Alfa v Praze měl 16. 12. 1955 premiéru film Strakonický dudák. Filmový přepis dramatické báchorky Josefa Kajetána Tyla režíroval Karel Steklý. Notoricky známý příběh Švandy dudáka zde nebudu rozepisovat. Pro nás je důležitější samotná postava režiséra filmu, který dbal na to, aby film co nejméně vybočoval od své literární předlohy. Proto i exteriéry filmu byly točeny v rodném kraji Švandy dudáka, Prácheňsku. Steklý vybíral místa pro natáčení exteriérů tak, aby architektonicky a stylově odpovídala ději. Již před samotným natáčením měl přesně vybrané lokality, kde se budou exteriérové záběry odehrávat. Ve dnech od 2. srpna do 12. října roku 1954, celý štáb s režisérem přesídlil do malebné jihočeské krajiny, aby natočil scény ze Švandovy vsi a okolí, lesní motivy s vílami a jiné. Jako rodná ves Švandy dudáka byl vybrán Týnec u Horažďovic. Malebná vesnička s typickým jihočeským rybníkem, jejíž starou barokní architekturu zatím nerušily sloupy elektrického vedení. Dalšími místy byly např. Zahrádka u Milevska, mlýn v Neveklově, hájovna mezi Zahrádkou a Soběvráží, rozcestí mezi Táborem a Týnem nad Vltavou. Z těchto míst byl posléze poskládán obraz pro děj ve Švandově vsi. Pro zajímavost ještě uvedu, že film do dnešních dnů vidělo v kině kolem 5 miliónů diváků. Patří k jedněm z nejvíce navštěvovaných v Československé kinematografii vůbec. Pro představu, komedii Anděl na horách, který měl premiéru ve stejném roce, navštívilo „jen“ 2,5 miliónů diváků. Takže, ač se to nezdá, je naše vesnice pěkně „profláklá“. Ovšem, do případného remaiku, by se zřejmě Tejnice Karlu Steklému nehodila. Nejen, že režisér již nežije, ale ze vsi zmizela barokní architektura, velká část rybníku na vsi a přibily sloupy elektrického vedení. Už to není ta vesnice, jak ji známe z filmu a jak ji ještě pamatují někteří starousedlíci. To ostatně můžete posoudit sami v příspěvku „Strakonický dudák 1955 vs. Týnec 2008“.

Celý štáb včetně herců a komparsu navštívil naši ves několikrát. Ještě před samotným natáčením se u chalup, které budou v záběrech, natíraly sokly. Na ubytování dojížděl celý štáb do nedalekých Horažďovic. Pro jejich potřeby, ale přeci jen byla využita i některá stavení ve vsi. Kompars, a občas i herci, se scházeli v chalupě u Šmrháků (stará chalupa u Šmrhů), kde byla v té době provizorní hospoda. Původní hospoda totiž v roce 1947 vyhořela a nová ještě nebyla postavena. Herci se zde mohli nejen napít, ale babička Vaníčková jim na jejich přání vařila bramborovou polévku. Tu chtěli pořád. K ní přikusovali rohlíky nebo chleba. Sami si časně ráno, v okolních lesích, nasbírali houby a chtěli, aby jich v polévce bylo co nejvíce. Při jídle seděli různě po dvoře a vedli barvité vyprávění o hereckém řemesle. O tom, že jim opravdu chutnalo, svědčí i to, že pan Pešek (Kalafuna) v žertu nabízel babičce Vaníčků, aby jela s nimi, že by se jim náramně zamlouvala se svým kuchařským umem. Ač většinou pražští herci, nepovyšovali se nad lidi ze vsi. Naopak povídali, že jsou jen obyčejní komedianti jezdící po republice. A peněz, že mají stejně málo jako oni. Jelikož byly prostory u Šmrháků nedostačující, využili filmaři nabídky na volnou velkou místnost u Janečků č. p. 3 (dnes Nováčků). Ta byla využívána především k finálním úpravám herců před jejich vystoupením před kamerou. Jednalo se především o kostymérnu a maskérnu. Paní Nováčková vzpomíná, jak Ladislav Pešek seděl před toaletou, kterou měli zapůjčenou z domu a líčil jej maskér filmu pan Josef Kobík, na kterého si dodnes velice dobře pamatuje. Toaleta se dochovala do dnešních dnů. Ve filmu se objeví Smetanů kobyly, které vede pan Karel Šmrha. Objeví se i několik dětí ze vsi (Břindová, Heřmanová a jiné). Husy, které jsou vidět na rybníku, byly popoháněny k pohybu z loďky (p. Brůžek). Socha svatého Floriána, která je ve filmu u vrby u rybníka, byla jen filmovou dekorací a ve vsi nikdy trvale nestála. Natáčelo se v době žní. Vozila se pšenice, mlátilo se a lidé se vždycky jen na chvíli běželi podívat, jak probíhá natáčení. V té době v Týnci ještě nebylo JZD, ale to jen tak na okraj. Další zajímavostí, která je vidět na záběrech z filmu je přikrytá studnice u rybníka velkým kamenem. Od ní nosila děvečka (komparsistka) vody ve dvou měchách spojených dřevěnou tyčí do Košánoc chalupy. Tyto záběry však ve filmu nejsou použity. V něm je vidět, jak nabírá Kalafunovo syn vodu do džbánu. Jeden z tvůrců filmu také vypráví, že se po letech do naší vsi vrátil a lidé ho poznali. Byl tím velmi potěšen a říká, že pro ty lidi to tehdy musela být hodně významná událost. Jiný se zde zase po letech nemohl zorientovat, protože rybník na návsi je mnohem menší, nenašel zde ani tehdejší dominantu vsi, barokní štít na Marků chalupě. U Heřmanů dnes již také není klenutý oblouk nad vjezdovou bránou. Ale to je prostě jen proud času, který změnil charakter návsi do dnešní podoby.

Pro naši, historicky poměrně nezajímavou obec a to jak na významné události, tak i stavby, bylo natáčení Strakonického dudáka výjimečným počinem, na který by se nemělo zapomenout.

 

Pokud by se ještě někdo chtěl podělit o další podrobnosti z natáčení v Týnci, budu velice rád. Tato doplnění můžete napsat do komentářů pod článek nebo na můj e – mail: jin.jan@seznam.cz , nebo sdělit osobně.

 

Zdroj:

- vyprávění pamětníků

- materiály poskytnuté NFA

- film Strakonický dudák

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(kral, 22. 10. 2014 0:54)

Dakujem za zaujimave informacie. Zboznujem tu rozpravku, nadherny kraj v nej a atmosferu tej doby, ktoru teraz uz zial nemame.

Strakonický dudák loutkově

(Kateřina a Vlastimil, 15. 12. 2012 16:04)

Tento film považujeme za nejlepší jaký jsme kdy viděli. Líbí se nám natolik, že jsme se rozhodli jej ztvárnit v našem malém rodinném loutkovém divadélku JITŘENKA ŠTERNBERK. Snad se nám to podaří, nebude to nic lehkého, ale moc se těšíme na výslednou loutkovou hru.

 

 


Portrét