T Ý N E C

Celý štáb včetně herců a komparsu navštívil naši ves několikrát. Ještě před samotným natáčením se u chalup, které budou v záběrech, natíraly sokly. Na ubytování dojížděl celý štáb do nedalekých Horažďovic. Pro jejich potřeby, ale přeci jen byla využita i některá stavení ve vsi. Kompars, a občas i herci, se scházeli v chalupě u Šmrháků (stará chalupa u Šmrhů), kde byla v té době provizorní hospoda. Původní hospoda totiž v roce 1947 vyhořela a nová ještě nebyla postavena. Herci se zde mohli nejen napít, ale babička Vaníčková jim na jejich přání vařila bramborovou polévku. Tu chtěli pořád. K ní přikusovali rohlíky nebo chleba. Sami si časně ráno, v okolních lesích, nasbírali houby a chtěli, aby jich v polévce bylo co nejvíce. Při jídle seděli různě po dvoře a vedli barvité vyprávění o hereckém řemesle. O tom, že jim opravdu chutnalo, svědčí i to, že pan Pešek (Kalafuna) v žertu nabízel babičce Vaníčků, aby jela s nimi, že by se jim náramně zamlouvala se svým kuchařským umem. Ač většinou pražští herci, nepovyšovali se nad lidi ze vsi. Naopak povídali, že jsou jen obyčejní komedianti jezdící po republice. A peněz, že mají stejně málo jako oni. Jelikož byly prostory u Šmrháků nedostačující, využili filmaři nabídky na volnou velkou místnost u Janečků č. p. 3 (dnes Nováčků). Ta byla využívána především k finálním úpravám herců před jejich vystoupením před kamerou. Jednalo se především o kostymérnu a maskérnu. Paní Nováčková vzpomíná, jak Ladislav Pešek seděl před toaletou, kterou měli zapůjčenou z domu a líčil jej maskér filmu pan Josef Kobík, na kterého si dodnes velice dobře pamatuje. Toaleta se dochovala do dnešních dnů. Ve filmu se objeví Smetanů kobyly, které vede pan Karel Šmrha. Objeví se i několik dětí ze vsi (Břindová, Heřmanová a jiné). Husy, které jsou vidět na rybníku, byly popoháněny k pohybu z loďky (p. Brůžek). Socha svatého Floriána, která je ve filmu u vrby u rybníka, byla jen filmovou dekorací a ve vsi nikdy trvale nestála. Natáčelo se v době žní. Vozila se pšenice, mlátilo se a lidé se vždycky jen na chvíli běželi podívat, jak probíhá natáčení. V té době v Týnci ještě nebylo JZD, ale to jen tak na okraj. Další zajímavostí, která je vidět na záběrech z filmu je přikrytá studnice u rybníka velkým kamenem. Od ní nosila děvečka (komparsistka) vody ve dvou měchách spojených dřevěnou tyčí do Košánoc chalupy. Tyto záběry však ve filmu nejsou použity. V něm je vidět, jak nabírá Kalafunovo syn vodu do džbánu. Jeden z tvůrců filmu také vypráví, že se po letech do naší vsi vrátil a lidé ho poznali. Byl tím velmi potěšen a říká, že pro ty lidi to tehdy musela být hodně významná událost. Jiný se zde zase po letech nemohl zorientovat, protože rybník na návsi je mnohem menší, nenašel zde ani tehdejší dominantu vsi, barokní štít na Marků chalupě. U Heřmanů dnes již také není klenutý oblouk nad vjezdovou bránou. Ale to je prostě jen proud času, který změnil charakter návsi do dnešní podoby.